poznámky | vědomí
To, co je neviditelné a neprojevené proniká do této dimenze jako vědomí, vnitřní prostor, přítomnost, vědomá pozornost.
Vědomí je inteligence, řídící princip vzniku všech forem. Vědomí vytváří formy již miliony let, aby se mohlo díky nim projevovat ve viditelném světě.
Prostřednictvím lidské formy, která si začíná uvědomovat sama sebe se naplňuje naše poslání.
Není v možnostech lidské mysli porozumět projevům tohoto procesu. Můžeme ho však v sobě vnímat a stát se jeho vědomými účastníky.
Utrpení je stavem bez vědomí. Vedou z něj pouze dvě cesty: začít meditovat, stát se pozorným, bdělým, vědomým a to je práce. Vyžaduje to odvahu, trpělivost a pokoru. Druhou cestou je objevit něco, co nás učiní ještě méně vědomými, než jsme, abychom necítili své strádání. Nalézt něco, co nás udělá zcela necitlivými, například nějakou omamnou látku, lék, činnost, která nám pomůže utéct a zcela zapomenout na své úzkosti, muka a bezvýznamnost.
Prvním krokem k vědomí je pozorovat své tělo. Vnímejme energii svého vnitřního těla. Jak si ho začneme uvědomovat, víc se uvolní a začne se dít něco zázračného, pomaličku si začneme uvědomovat hluboké ticho, přítomný okamžik. Poté si začneme uvědomovat své myšlenky a budeme překvapeni, co se uvnitř nás děje. Mnoho toho co jsme dělali, jednoduše zmizí a my se stáváme tiší — vědomější. Tělo se stane bránou do vnitřního prostoru, jenž existuje hluboko pod nestálými emocemi a myšlenkami.
Větší úsilí nepomůže. Je to otázkou bdělosti, nikoliv úsilí. Jsme-li bdělí, mnoho věcí jednoduše odpadne samo, nemusíme je odhazovat. Vnímat vlastní vědomí vede k dosažení vnitřního klidu a moudrost přichází se schopností být v klidu. Nechme ticho vést naše slova a činy. Dovolme přírodě, aby nás učila tichu. Opravdový poklad se nachází právě teď a tady.
Láska, radost, tvůrčí rozlet a vnitřní klid mohou vstoupit do našeho života jedině skrze tento nepodmíněný rozměr vědomí.
Poznámka: Mozek nevytváří vědomí, ale vědomí stvořilo mozek. Když se mozek nevratně poškodí, neznamená to, že přijdeme též o vědomí. Jde jen o to, že vědomí ho už nemůže používat k tomu, aby vstupovalo do této dimenze. Vědomí nemůžeme ztratit, protože je podstatou toho, čím jsme. Vědomí přes nás proudí do tohoto světa.