poznámky | superego

Je to náš vnitřní kritik, vnitřní soudce. Rozvíjí se především tak, že se ztotožníme se zákazy, pravidly, hodnotami a preferencemi svých rodičů a celé společnosti. Náš vnitřní soudce stojí proti rozšiřování vědomí a vnitřnímu rozvoji.

Řídí náš vnější život prostřednictvím názorů, rad, varování, doporučení, přesvědčení, hodnocení a výtek proti všem stránkám našeho chování. Soudí podle svých měřítek, srovnává nás s ostatními.

Necháme-li svůj život ovládat soudcem, pak odsuneme stranou sami sebe.

Soudce nás nezná, je to stroj, který nás neustále hodnotí, omezuje naši schopnost žít naplno v přítomném okamžiku.

To soudce nám vnukl myšlenku, že hodnota našeho lidství závisí na přijetí druhými.

Když se na sebe zlobíme, že jsme to nezvládli, nesplnili jsme svá očekávání, tak při bližším zkoumání možná uslyšíme hlasy své matky a otce, učitele. Oni byli ti, kteří určovali normy chování, když jsme byli malí, potřebovali jsme jejich vedení a nevědomě jsme přijímali jejich představy za své.

Našeho vnitřního kritika nezajímá zážitek rozšířeného vnímání, radost, klid, láska atd., to mu neprospívá a ohrožuje jeho přežití. Přiřadí k tomu nedůležitý, škodlivý, znehodnotí naše krásné momenty, poníží nás, vzbudí v nás pocity strachu a napětí a dál nás bude ovládat jeho strategiemi.

Velkou silou, která stojí proti soudci je vědomí-přítomný okamžik a soucit.

Když soudce zaútočí, je dobré se naučit rozpoznávat, co se děje v našem fyzickém i energetickém těle. Na-cítěním do svého těla, jsme v přítomnosti a soudce ztratí nad námi moc. V přítomném okamžiku není žádného soudce.

Uvědomme si, že soudcova měřítka nejsou našimi měřítky. Přítomnost je mnohem blíž naší podstatě než cokoliv ve světě forem.

Ego a superego by se dalo jednoduše definovat takto: je to negativní vztah k přítomnému okamžiku.

zpět