poznámky | mozek

Láska je nejdůležitější ingrediencí potřebnou k zdravému vývoji mozku. Strádání z nedostatku lásky v raném věku vyvolá v mozku změny. Na množství lásky, kterou zažijeme v dětství, závisí, jak dobře budeme vycházet s lidmi, zda budeme schopní dávat a přijímat lásku, jak pevné budou naše vztahy, jak silná bude naše intuice a empatie, jak dobře se budeme učit a jak pevné bude naše zdraví.

Osobnost člověka se při nedostatku lásky vyvíjí odlišně, stejně jako jeho fyziologie a životní styl. Nedostatek lásky také pozmění tvorbu většiny základních hormonů a odsuzuje postiženého k životu s vyšší mírou stresu. Může také předurčovat, jakými nemocemi budeme trpět v pozdějším věku a jakého věku se dožijeme.

Milovat dítě znamená naplňovat jeho potřeby. Dítě má jisté potřeby v děloze, během porodu a po něm. Již od početí, a zejména během těhotenství a v prvních třech letech života, je nutné o ně pečovat, ne je traumatizovat.

Matčin stav během těhotenství — klid nebo úzkost, veselost či skleslost, to, jestli dítě chce nebo nechce — ovlivňuje tvorbu hormonů v jejím těle, což se podepisuje na vývoji mozku dítěte. Matka, která chce svého potomka přivést na svět s láskou, se při porodu bude vyhýbat použití anestetik pro zmírnění bolesti, protože ví, že by dítě pod jejich vlivem nemělo dostatek kyslíku a většina jeho systémů by přestala fungovat, trauma tím způsobené zanechává v dítěti otisk, který ho může navždy poznamenat např. sníženou schopností koncentrace, poruchy pozornosti, poruchy učení (dyslexie, dysgrafie), hyperaktivita.

Rodič, který byl v dětství milován, vyzařuje klid, který přenáší na své dítě. Matka, jež zoufale prahne po lásce, může dítětem jen zaplňovat svou vlastní potřebu, takže po něm bude žádat příliš mnoho a nedovolí mu, aby bylo samo sebou. Opakovaná zkušenost (špatné zacházení s dítětem, ponižování, emocionální zneužívání, atd.) může změnit strukturu a funkci mozku.

Zdrcující bolest z raného nedostatku lásky, i když je potlačená, stále buší na dveře našeho vědomí, schopnost mozku potlačovat bolest je snížená a člověk, pak může mít nutkavou potřebu ulevovat si pomocí alkoholu, drog a dalších závislostí.

Mechanismy pohánějící naše chování sídlí ve třech hlavních mozkových systémech, jimiž jsou:

  1. mozková kůra, která řídí vědomé uvědomění
  2. limbický systém, který vládne pocitům
  3. mozkový kmen (plazí mozek), který ovládá instinkty a základní životní funkce

Traumata raného dětství působí na mozkový kmen a limbický systém. Později, po dozrání mozkové kůry vstupují do hry i myšlenkové procesy.

Mozkový kmen se vyvíjí nejdříve: u embrya tvoří první část centrální nervové soustavy. Po prvním měsíci má plod již relativně vyvinutý mozkový kmen a s ním i schopnost kódovat a uchovávat traumatické vzpomínky. Může si uchovat vzpomínku na matčinu depresi, úzkost, užívání léků, konzumaci alkoholu nebo kouření atd. Otisky uchované v tomto archivu budou později vyvolávat určité pocity, emoce, myšlenky. Po nervových dráhách budou vysílat impulzy do vyšších mozkových center, ta budou původní traumatický prožitek všemožně rozvíjet a odpovídajícím způsobem deformovat myšlení. Prvotní otisky v mozkovém kmeni mají takovou sílu, že mohou narušit celý pozdější vývoj mozku.

Mozkový kmen k nám promlouvá řečí zvýšeného tlaku, bušení srdce, dušností, je sídlem většiny instinktů, hrůzy a hněvu, a základních, primitivních potřeb.

Například otisky strachu vryté do struktur mozkového kmene, jsou odeslány do vyšších vrstev mozku — limbického systému a mozkové kůry, které je přetváří do podoby fobie, obsese nebo úzkosti, jejichž příčiny jsou člověku, který jimi trpí, hluboce skryté. Vědomým stavem je tedy úzkost: cítíme se strašně, víme, že je něco v nepořádku, ale nevíme co a proč.

Limbický systém je zodpovědný za cítění a emoční paměť, spojuje emoce s nižšími počitky z mozkového kmene a vytváří tak komplexní prožitky. Je také centrem naší kreativity a prožívání jemných emocí vyvolaných uměním, poezií a hudbou, účastní se rozvoje milující laskavosti a soucítění. Dozrává ještě během prvních dvou až tří let života. Obsahuje některé základní struktury, jež ovlivňují fungování mozku, jako jsou hipokampus, amygdaly, hypotalamus a talamus. Tato úroveň zadržuje vjemy z nejstarší části mozkového kmene.

Například amygdala je jakousi ústřednou cítění, která skrze hypotalamus přijímá a vysílá signály z a do orgánových soustav. Zprávy o emočním strádání předává také talamu, který je tlumočí mozkové kůře, a umožňuje nám tak uvědomovat si, co cítíme.

Má-li člověk silnou chuť na drogu nebo alkohol, jeho amygdala vykazuje zvýšenou aktivitu. Vysílá signály bolesti a potřeby něčeho, co by ji utěšilo.

Třetí úroveň — mozková kůra začíná být aktivní přibližně ve věku dvou až tří let, rozvíjí se přibližně do dvacátého roku. Prostřednictvím čelního laloku organizuje veškerou intelektuální aktivitu. Je sídlem složitých myšlenkových konstrukcí.

Některé myšlenky jsou výrazem hluboko zasutých počitků a pocitů.

Mozková kůra pouze reflektuje pocity, které do ní pronikají. Sama o sobě nestrádá, pouze si bolest uvědomuje a mluví o ní.

Z evolučního hlediska se jako první vyvinulo vnímání — mozkový kmen, později cítění — limbický systém a nakonec myšlení — mozková kůra.

Zaměření pozornosti na transparentnost myšlenek, emocí a smyslových vjemů zvědomňuje otisk bolesti. Vede k uvolnění, transformaci a umožňuje trvalé změny v příslušných oblastech mozku. Dochází k sjednocení analytického a intuitivního aspektu vědomí, což je velice osvobozující.

Mozek – tři centra

zpět